Tak jo. Blog. Věc, kterou dělají lidi, co mají co říct. A taky lidi, co si myslý, že mají co říct. Kam patřím? To se hodlám zjistit.
Dlouho jsem přemýšlel, jestli do toho jít. Blog znamená otevřít se světu. A svět je velký, hlučný a často dost kritický. Na druhou stranu, je to i příležitost. Možná ventil. Nebo alespoň způsob, jak si utřídit myšlenky.
Proč „Nudnej táta“? Protože někdy mám pocit, že to je můj úkol. Děti si myslí, že jsem nudnej, protože nehraju Fortnite a nerozumím TikToku. Kolegové si myslí, že jsem nudnej, protože mě baví věci, které je nebaví. A já si tak říkám, že když jsem tak nudnej, asi bych o tom mohl říct i ostatním a začít psát tenhle blog, ne?
Tak uvidíme. Možná budu psát jen tak do prázdna. Možná to někdo bude číst. Možná doufám, že nebude. Možná se jednou podívám zpět a řeknu si: „Jo, tohle byl fajn nápad.“ Nebo si řeknu: „Co jsem si sakra myslel?!“
Každopádně, první čára na papíře je. A teď uvidíme, kam se to vydá.