Když jsem se poprvé setkal s internetem, byl jiný. Pomalejší, jednodušší, ale v jistém smyslu opravdovější. Lidé psali blogy, diskutovali na fórech a sdíleli myšlenky v textové podobě. Facebook byl o statusech, ne o nekonečných videích a reklamách. Algoritmy ještě netvarovaly naši realitu.
Dnes? Internet je monstrum. Obrovské množství informací, portálů, blogů, zpráv, komentářů. Všude nekonečný obsah. A co z toho má smysl? Kdybych měl ukázat na něco, co mi připadá jako nejhodnotnější část internetu, byla by to Wikipedie. Ta alespoň má ambici být databází přesných informací o všem, co potřebujeme vědět. Pak samozřejmě stránky firem – když něco hledám, chci se dozvědět, co za produkty nabízejí, jak fungují jejich služby. Ale co ten zbytek?
Lidé stejně nečtou. Dřív byl internet o sdílení textu. Dnes je top platformou Instagram a TikTok, kde lidé konzumují desetisekundová videa, aniž by se zastavili a zamysleli nad jejich obsahem. Palcem posunou dál a zapomenou, co viděli před minutou. Ano, chápu, mozek je lépe uzpůsoben na vizuální vnímání než na abstraktní přemýšlení a čtení. Ale přesto – ztrácíme tím něco podstatného?
A co bude dál? Dřív texty na internetu psali lidé. Dnes je píše umělá inteligence. V jakém bodě už vlastně nebudeme číst obsah vytvořený lidmi, ale jen generovaný algoritmy? A poznáme to vůbec? Možná ne. Možná nám to bude jedno.
Internet, jak jsme ho znali, se mění. A možná skončí úplně. Otázka je – co přijde potom?
Možná se vrátíme zpět k rozhovorům u piva. Možná začneme více číst knihy (ale ne ty, co napsala AI na základě našich dat). A nebo si najdeme nové způsoby, jak se vyrovnat s informačním chaosem. Třeba si koupíme holubí poštu a budeme si posílat zprávy ve stylu středověku – což je vlastně ironické, protože i tehdy se informace šířily rychleji než některé e-maily na firemním intranetu.
A nebo se s tím prostě smíříme. Smíříme se s tím, že budoucnost patří krátkým videím, instantním odpovědím a hluboké myšlenky si budeme nechávat jen pro sebe. Koneckonců, není to jedno? Kdo by měl čas číst takhle dlouhý článek, když může místo toho sjíždět Instagram a sledovat, jak si někdo v Thajsku objednává obří porci smažené rýže?
A přesto – pokud jsi dočetl až sem, gratuluji. Možná ještě není všechno ztraceno.
Pro pozorné čtenáře si dovolím ještě krátký dovětek. Spojení slova „sjíždět Instagram“ (nebo jakoukoliv jinou sociální síť) je běžné, že? Toto spojení slov ale není náhodné. Dřív se lidé sjížděli látkami, které byly návykové, a to Instagram apod. bezesporu splňují. Výsledek je podobný – barevné obrázky, změněné vnímání reality a ztráta pojmu o čase. Jenom s tím rozdílem, že na tripu člověk obvykle neřeší, kolik má lajků.
P.S.: Pokud se ti tenhle článek líbil, napiš mi pohlednici. Nebo ještě lépe – vyškrábej vzkaz do kamene. Ať máme jistotu, že nám ho algoritmy jednou nesmažou.