Jako rodič teenagerky se člověk naučí jednu zásadní věc – když je doma ticho, děje se něco nekalého. Ticho není normální. Ticho znamená, že někdo buď spí (což by bylo v pořádku), nebo se děje něco, co nechcete zjistit.
Teenagerky jsou jako šelmy – když je slyšíte, víte, kde jsou a co dělají. Když je neslyšíte, může to znamenat, že potichu reorganizují váš účet na Netflixu, objednávají si podezřelé množství kosmetiky z internetu, nebo – a to je nejhorší scénář – hledají, jak se přihlásit na výměnný pobyt na druhé straně planety.
Každá generace rodičů vzpomíná, jak to za nich bylo jiné, lepší. Proč bych měl být jiný? Dřív bylo rodičovství určitě jednodušší. Jako děti jsme si hrály venku, měly klíče na krku a přišly domů, když začalo být naše hladové břicho hlasitější než naše zábava. Dnes? Děti jsou doma, ale zároveň nejsou. Jsou online. A tam se dějí věci!
Jednou jsem si říkal, že je u nás doma až podezřele klid. Žádné hlasité volání kamarádkám, žádný hlasitý zpěv Evy Burešové, žádné hádky o to, kdo umyje nádobí. A víte co? Nakonec se ukázalo, že moje dcera tři hodiny v tichosti sledovala videa o tom, jak si minimalisticky zorganizovat skříň. Což bylo ironické, protože její skříň připomíná archeologické naleziště s vrstvami oblečení datovanými až do období raného dětství.
Takže rada pro všechny rodiče teenagerů – když je doma ticho, nepanikařte hned, ale buďte ve střehu. Ticho je jen předehra k něčemu, co vás bude stát buď nervy, peníze, nebo obojí.