Představte si svět bez Wi-Fi. Hrůza, že? Přijdete do kavárny, vezmete telefon a… nic. Namísto „Free Wifi“ najdete „Wifi Free“. Žádný signál, žádné připojení. Najednou jste vrženi do pravěku, kde si lidé musí povídat tváří v tvář a informace se šíří ústním podáním. Připadá vám to jako noční můra? To je síla moderní magie – neviditelné sítě, která nás spojuje a zároveň ovládá.
Vstoupíte do místnosti a první otázka není „Jak se máš?“, ale „Jaké je heslo k Wi-Fi?“. Stačí se zamyslet – dříve jsme při setkání s přáteli diskutovali o životě, teď jen lovíme stabilní připojení. Wi-Fi se stala nepostradatelnou součástí našich životů, něčím, co bereme jako samozřejmost. Dokud nezmizí. Pak se z přátelského večera stává krize a místo společného zážitku řešíme, proč „to nefunguje“.
Wi-Fi je jako kouzelný prsten. Neviditelná síla, která nám umožňuje pracovat, bavit se, vzdělávat se. Ale taky nás drží na neviditelných řetězech. Jakmile signál vypadne, přichází panika. Najednou se musíme spolehnout na staré dobré metody – jako třeba se zvednout a dojít se zeptat osobně. Hrůza, že?
Kdysi bylo centrem domácnosti krb. Dnes? Router. Největší moc má ten, kdo zná heslo a má přístup ke správě sítě. Rodiče už nemusí vychovávat děti zákazy – stačí vypnout Wi-Fi a rázem jsou andílci. Dokonce jsem slyšel o případech, kdy potom místo mobilu drželi v rukou knihu. A dokonce si z ní četli.
Wi-Fi nám dává svobodu, ale zároveň nás k sobě připoutává. Zajímavé, jak něco tak neviditelného dokáže ovlivnit každý aspekt našich životů. Možná bychom si občas měli odpojit nejen Wi-Fi, ale i sebe – a zjistit, že skutečné spojení není to digitální, ale to mezi námi. Bez hesla a bez signálu.